Právo na vzdělání je u nás zakotvené v ústavě prakticky již od dob Marie Terezie. Zaručuje každému obyvateli České republiky volný přístup ke vzdělání, tedy možnost vychodit školu. Základní školní docházka je pak dokonce povinná. Jak se však ukazuje, toto právo není až tak přísně dodržováno.

V první řadě je potřeba si uvědomit, že žádná škola, ani ta základní, není zadarmo. Jistě, neplatí se žádné školné, avšak to je v podstatě jediná úleva. Pryč jsou doby, kdy byly učebnice vždy na konci roku předávány. Dnes žáci dostanou před prázdninami jejich seznam a musí si je sehnat sami, a také sami zaplatit. A vzhledem k jejich cenám to není zrovna nic levného.

Tento přístup škol se však dá vzhledem k jejich dlouhodobému podfinancování pochopit. To však nemění nic na tom, že rodiče musí platit dost velké částky. A to ani není řeč o dalších školních pomůckách, aktovce a jiném vybavení. Je tedy jasné, že sociálně slabší rodiny si něco takového nemohou příliš dovolit.

Navzdory tomu je však povinnost základní školní docházky dána zákonem, bez ohledu na to, zda na to rodiče mají či nikoliv. A samozřejmě, školy jsou povinny přijímat děti na základě jejich znalostí a schopností, nikoliv podle toho, kolik mají jejich rodiče peněz. V praxi však jen málokterá škola je ochotna přijmout dítě z vyloženě sociálně slabé rodiny.

Bohužel, nejenže se zvyšují náklady na školu, snižuje se také počet škol, tedy alespoň těch státních. Jistě, vyvažuje to růst těch soukromých, takže teoreticky počet míst spíše stoupá, avšak v reálu to znamená, že chudší děti mají mnohem menší výběr toho, kam jít. A je jasné, že to znamená i problémy s dalším vzděláváním.

Je tedy jasné, že by to chtělo plnou reformu školství. Té se však bohužel jen tak nedočkáme. Ze strany vlády k tomu není vůle, a často ani ze strany škol. Ty jsou totiž mnohdy zkostnatělé a zajeté ve starém systému, a na jakékoliv novinky se dívají s despektem. O tom, že tím nejvíce trpí právě děti, asi není třeba hovořit.

Baví vás Å¡kola anebo jiné Å¡kolní instituce? MÄ› opravdu hodnÄ›. Jako malá holka jsem opravdu moc ráda chodila do Å¡koly a to také dokonce do mimoÅ¡kolních aktivit. Také jsem chodila do Å¡koly umÄ›ní. A moc mÄ› bavilo, když jsem mohla chodit na kreslení a také na tancování. Těšilo mÄ› to, ale nejhorší na tom bylo, že právÄ› otec stále dokola opakoval, že vyhazování penÄ›z za kreslení a nebo za tanec, že je to naprosto zbyteÄné. Navíc je to prý dvakrát dražší než klasická Å¡kola, kde jsem se také uÄila navíc angliÄtinu a nÄ›mÄinu. Vsadím se, že mnoho dÄ›tí tohle nedÄ›lalo. A já tyto mimoÅ¡kolní aktivity a také cizí jazyky jsem mÄ›la až do deváté třídy.

Řeknu vám ale, že potom, když mi bylo sedmnáct a osmnáct let, tak jsem se tancem opravdu dobře živila. Živila jsem se tak, že jsem měla opravdu nadstandardní bydlení. Bavilo mě to, jenomže jednoho dne jsem si zlomila koleno a kotník, když jsem tancovala a špatně jsem spadla z jeviště. Bylo to opravdu hrozné. Byla jsem také dva týdny v nemocnici, protože mi rovnali koleno. Od té doby jsem se už tance ani nedotkla a raději jsem byla v klidu, protože jsem měla opravdu pochroumané koleno.

Proto jsem byla ráda, že jsem nezanevÅ™ela na vzdÄ›lání a stále jsem se uÄila. Nyní jsem pÅ™ekladatelka angliÄtiny a nÄ›mÄiny. Uznávám, že nÄ›kdy je to opravdu složité a nároÄné, když vím, že už nebudu nikdy tancovat a nebo dÄ›lat složité gymnastické operace, vadí mi to, ale jsem zase ráda, že jsem si udÄ›lala zadní vrátka a udÄ›lala jsem si vyšší odbornou Å¡kolu a také umím perfektnÄ› dva cizí jazyky. Já si myslím, že když lidé umí dobÅ™e cizí jazyky, že se také ve svÄ›tÄ› neztratí a mohou si také vybrat z více než mnoha pracovních míst. Mnoho lidí mi také dokola říká, že můžu být ráda, že se nemusím živit tancem, protože prý do důchodu bych to asi nevydržela. Jenomže tohle je omyl. MÄ› by tohle bavilo a mohla bych potom dÄ›lat uÄitelku tance. 

Podobně jako vše ostatní, i školství se mění. Není tedy divu, že vznikají i nové typy škol. Tím nejnovějším jsou pak vyšší odborné školy, jejichž počet se neustále zvyšuje. Ty nabízí titul diplomovaný specialista a jsou v podstatě mezistupněm mezi maturitním oborem a klasickou vysokou školou.

Znamená to tedy, že člověk, který chce studovat na univerzitě, musí nyní napřed vychodit VOŠ? Nikoliv. Ty představují pouze další možnost pro ty, kteří chtějí studovat dál, avšak nemají na to, aby vystudovali klasickou vysokou školu. Maturanti, kteří chtějí pokračovat dál, si tak mohou vybrat, na který typ následně půjdou.

Otázkou však je, jak je tomu s uplatněním. S tím si totiž naše společnost doposud neumí příliš poradit. Když se podíváte na nabídky zaměstnání, pak chtějí buď člověka s maturitou, nebo s vysokou školou. O vyšších odborných zde není ani zmínka. To znamená, že jejich absolventi se mohou hlásit v podstatě na stejné pozice jako maturanti. Pokud pak uvedou do životopisu i svůj titul, pak se často dozví, že mají „příliš vysokou kvalifikaci“ pro danou pozici.

Je tedy vidět, že tyto školy jsou v současnosti v poněkud nepříjemné pozici. Na jednu stranu chtějí být jakousi náhražkou vysokých škol a poskytnout možnost dalšího vzdělání. Na druhou stranu však jejich absolventi nezískají prakticky žádné výhody, co se pracovních příležitostí týče.

Jsou tedy vhodné jen pro ty, kteří si chtějí rozšířit znalosti, avšak nepotřebují je nutně k výkonu svého povolání. Takových lidí je však velmi málo, zvláště když vezmeme v úvahu, že mnoho maturantů si vybere jiný obor, než ze kterého maturovali.

Statistiky také ukazují, že velké procento lidí, kteří těmito školami prošli, nakonec stejně vystudují i tu klasickou vysokou. Mohli tedy VOŠ přeskočit a ušetřit si dva roky, neboť na vysoké se stejně budou vše učit prakticky od začátku. Rozhodně tedy nejsou tak skvělým nápadem, jak by si někteří mohli myslet.

Všichni rodiče chtějí, aby jejich děti měly co nejvyšší vzdělání. A je to i pochopitelné – panuje totiž stále všeobecná představa, že vyšší vzdělání se automaticky rovná i lepší pracovní pozici a tudíž i lepšímu platu. Není tedy divu, že si mnoho maturantů podává přihlášku na vysokou školu.

Je však otázkou, zda je něco takového skutečně nezbytné. Zdá se totiž, jako by univerzity v podstatě ztratily něco ze své prestiže. Dříve bývaly místem, kam se dostali skutečně jen ti nejlepší, a které dokončilo jen pár jedinců. Byly tak skutečně zárukou inteligence. To však dnes již neplatí.

Pravdou je, že mnohé vysoké školy, zejména pak ty soukromé, berou v podstatě každého, kdo se přihlásí. Z jejich pohledu je to pochopitelné – za každého přijatého studenta dostanou od státu peníze, a když si uvědomíme, jak jsou vysoké školy podfinancované, je to z jejich strany logickým krokem. Znamená to ale, že ji udělá skutečně každý?
 

Zde se situace značně liší, a to jak podle oboru, tak i podle školy samotné. U většiny z nich však funguje první ročník jako jakési síto, kterým neprojde více než polovina studentů. Učivo je totiž náročnější, profesoři přísnější, nároky vyšší. A je pravdou, že to je úmyslné. Cílem je zbavit se těch nejhorších a ponechat si jen ty, kteří na to skutečně „mají“.

Toto však vytváří falešnou představu, že studium na vysoké škole je jednoduché. Koneckonců dostane se tam prakticky každý, kdo si podá přihlášku (i když samozřejmě existují prestižní obory, které berou skutečně jen ty nejlepší). Také je pravdou, že i celkové nároky se poněkud snížily.

To však ani zdaleka neznamená, že by vysoká škola byla pro člověka nezbytná. To ani náhodou. Ve skutečnosti naprostá většina zaměstnavatelů vyžaduje pouze maturitu, vysokoškolský titul je pak jen „bonusem“. Navíc nelze pominout fakt, že i klasická řemesla jsou stále potřeba, byť i úroveň učňů stále klesá. To už je však problém školství jako takového, a zkrátka není vůle jej řešit.

Vzdělání jsem vždycky brala opravdu vážně. Vzdělání nebylo u mě na druhém místě, ale vždycky na prvním místě. Chtěla jsem, abych potom byla opravdu vystudovaná žena, protože u nás v rodině se vždycky nosilo to, že každý by musel mít vysokou školu. Abych se přiznala, tak i kdyby u nás nikdo neměl vysokou školu, tak já sama bych si tohle přála. Nakonec to samozřejmě dopadlo tak, jak jsem si přála, dokonce jsem vystudovala dvě vysoké školy. Ekonomickou a potom ještě vyšší odbornou zdravotní. I když tedy nakonec nedělám ani jedno v oboru. Pracuji totiž u partnera ve firmě, který se zabývá železářstvím, ale i takhle jsem spokojená.

Myslím si, že je opravdu hodně lidí, kteří mají třeba vystudované vysoké školy, ale potom se tomu oboru vůbec nevěnují. Mě tohle ale nevadí, jednoduše každý člověk je jiný. Třeba někomu jde jenom o to, aby měl vysokou školu a je mu úplně jedno, jaká to bude. Třeba si nakonec vždycky vybere takovou tu úplně nejlevnější vysokou školu. Nejenom, že je nejlevnější, ale také třeba je nejlehčí. Jako nějaké přírodní vědy. Jenomže já jsem si říkala, kdybych jednoho dne chtěla pracovat ve zdravotnictví, což mě vždycky lákalo, tak alespoň mám vyšší odbornou zdravotnickou školu.

Mnoho lidí mi třeba vyčítá, že jsem dala zbytečně peníze za vyšší odbornou zdravotnickou školu, když se v tom vůbec neorientuji a vůbec v tom také nepracuji. Jenomže proč? Je to přeci moje věc. Partner také řekl, že když chci pracovat u něj ve firmě v železářství, kde dělám účetní a manažerku, tak je to přeci jenom moje věc a nemusím dělat to, co jsem vystudovala. Navíc manažerství má také toho hodně společného s ekonomikou, což jsem také vystudovala. Nemám ráda, když mi cizí lidi kecají do života. Jako jedna moje známá v kanceláři, která mi stále říká, že mám jít pracovat do nemocnice. Možná asi si brousí zuby na mé místo. 

Pokud něco rozhodně není špatné, pak je to vzdělávat se i v době, kdy už pracujete, a to alespoň jednou za čas. Rozhodně není špatné přihlásit se na nějaký ten kurz a načerpat nové informace. Je možné, že vám takové kurzy navíc pomohou v získání lepší pracovní pozice nebo se díky daným kurzům zlepšíte ve své práci. Vše je dnes možné. Pokud má člověk možnost díky kurzům získat lepší pracovní místo nebo získat více peněz, rozhodně by toho měl využít. Je spousta lidí, kterým by něco takového mohlo pomoci. Jestliže chcete mít více peněz, bylo by dobré pro to něco udělat.

Mnoho lidí má představu, že jednou dojde k tomu, že se jejich plat zvýší sám od sebe. Něco takového ale není pravdou. Mohlo by se stát, že byste mohli čekat velmi dlouhou dobu, než by k něčemu takovému vůbec došlo. Je na člověku, jak se ke vzdělávacím kurzům postaví a jestli do nich začne chodit již nyní nebo to nechá na později. Obojí je možné. Člověk by opravdu měl využívat možností, které zde jsou, protože nikdy nevíte, kdy se bude hodit, že jste prošli určitým kurzem. Je mnoho těch, kteří nejsou spokojeni se svou mzdou. Pokud to chcete nějakým způsobem ovlivnit, rozhodně máte možnost.

Stačí jen, abyste si našli kurz, který vám bude vyhovovat a přihlásili se do něj. Určitě je také dobré zjistit si, kde daný kurz probíhá a kolik za něco takového zaplatíte. Dnes existuje možnost i kurzů online, což mnohým lidem velmi vyhovuje. Rozhodně se nebojte se do nějakého kurzu přihlásit. Mnohdy něco takového trvá jen pár týdnu, ale ty informace vám rozhodně nikdo nevezme. Určitě i vy vše, co se naučíte, využijete. U mnohých povolání mohou nastat určité změny. Je dobré o daných změnách vědět a to proto, abyste vaši práci dělali správně. Zvažte i vy kurzy, které mohou pomoci k vašemu zlepšení. Uvidíte, že se přihlášení do kurzu skutečně vyplatilo.

Pocit maximálního pohodlí Vám přinese sedací vak. Děti ho zbožňují, firmy si ho pořizují do svých relaxačních zón a dospělé okouzlí svou velikost při natažení se na něj v plné síle! Nosnost má opravdu pořádnou, takže i ten největší chlap si smlsne v úžas při svém lenošení. Bude se mít stejně jako tuleň na souši.

To největší pohodlí při lenošení Vám poskytne zbrusu nový sedací vak – pytel!

Sedací vaky můžete využít jak k lenošení, tak ale i ke sledování filmů s rodinou, hraní společenských her či hraní her na mobilním telefonu či tabletu, učení se na zkoušky anebo jen vypnutí a čisté relaxaci.

Kdo by nemiloval pohodlí, že? Proč se ochudit o takový stav jako na tomto vaku. Samozřejmě tu máme alternativy jako jsou pohodlná křesla či počítačové a jiné židle, gauče a pohovky. Každý dáváme přednost něčemu jinému. V posledních letech se ale tento kousek nábytku velice vyjímá v mnoha domácnostech a majitelé i návštěva si jej velice pochvalují a vyhledávají je sami do svých krásných domovů.

Nebezpečí v tom případě je jen jedno. Tento produkt je tak návykový, že se na něm je potřeba naučit lenošit, protože pokud si u toho budeme lámat záda, budou nás záda bolet. Stejně jako u jiných věcí. Dbejte na své zdravíčko a vždy lenošte tak, aby to prospívalo Vašemu tělu i mysli.

Až dopřejete svému fyzickému tělu odpočinek, tak nezapomínejte ani na psychickou stránku. Pokud se necítíme psychicky dobře, ale unaveni, vyčerpáni či stresování – není to dobré ani pro fyzický aspekt našeho vědomí. Pokud si budeme hlídat, abychom dopřávali jak svému tělu i mysli pohodlí a komfort, tak potom můžeme být skutečně svěží a můžeme si lehce odpočinout podle našich představ.

Jestliže děláme vše pro to, aby naše mysl byla v pořádku a mohla se příjemně odreagovat a stále nám to nejde, musíme si najít jiný způsob. Jiný způsob najdeme u odborníků nebo na internetu. Jestliže Vám nepomáhají jiné alternativy jako je sport, nový koníček nebo poklábosení s přáteli – určitě si nechte pomoci.

Každá žena chce vypadat krásně a zvláště tehdy, pokud se chystá na společenský ples. Plesy jsou skvělou kulturní záležitostí, kde se můžete blýsknout v krásných plesových šatech. Takový ples je vlastně i velkolepá přehlídka dámských šatů a pánských obleků. Nejeden muž se bude za krásnými ženami ohlížet, bude s nimi tančit anebo je pozve na skleničku. Ne každá žena si však vybere takové šaty, které dokonale padnou její postavě. Plesové šaty nekupujeme denně, a proto doporučujeme vybírat šaty ve specializovaných salónech, kde vám s výběrem pomohou. Jistě tak najdete šaty, které se vám budou líbit a které vám budou především slušet.

Jestliže jste majitelkou postavy typu jablko, rozhodně pro vás nejsou vhodné korzetové šaty. Vyberte si šaty empírového stylu, který zdůrazní vaší horní polovinu těla a pas. Splývavá sukně od pasu dolů zakryje vaše nedokonalé bříško. Výstřih můžete mít různě zdobený, a pokud zvolíte výstřih do V, zeštíhlíte a prodloužíte si krásně postavu. Ženy s postavou typu hruška také nemusí zoufat. Opět vyzdvihněte štíhlou horní polovinu těla zajímavým a zdobeným výstřihem nebo korzetem a vsaďte na jednodušší sukni áčkového střihu, která vaše boky zamaskuje.

Pokud vás trápí široká ramena, vybírejte si šaty s asymetrickými střihy horní poloviny těla. Tyto střihy rozbijí širokou plochu ramen a opticky vaše ramena zjemní. Slušet vám budou i šaty s rukávem a vybírejte spíše mezi tmavšími odstíny. Pro majitelky, které mají nějaké to kilo navíc, doporučujeme vybrat a zvýraznit vaše přednosti. Někdo se může pyšnit štíhlejším pasem, jiný zase může zvýraznit hezké nohy. Odhalování vybraných partií však nepřežeňte, mohlo by vám to spíše uškodit. Některé ženy postrádají klasické ženské křivky. Pro ně jsou vhodné korzetové šaty s volnější nadýchanou sukní, která zvětší oblast boků. Také si můžete dovolit šaty s hlubokým výstřihem na zádech, které nemusí každému slušet.